Setkání s Merete Lövlie v Solviku

V létě jsme navštívily letní seminář intuitivní pedagogiky ve škole Solvik ve švédské Järně a udělaly pro vás rozhovor se spoluzakladatelkou a malířkou Merete Lövlie. Merete měla přijet na podzim do Česka, ale s ohledem na svůj zdravotní stav a z rodinných důvodů návštěvu zatím odloží. Přesto by nás ráda povzbudila k odhodlání začít malovat i bez její přítomnosti. O tom, jaký to má pro nás smysl, se rozpovídala hned v první otázce.

Jana Kočí, Silvie Lišková.

Proč je důležité pro lidi začít znovu malovat? Co mohou získat?

Merete: Když děti malují, jen malují. Jako děti máme přímý kontakt se svou kreativitou. Postupem času přestáváme růst jako celek a můžeme cítit, že nám něco začíná chybět. Přesto to tak nemusí být u všech – spousta lidí má dobrou práci, rodinu, jsou zajištěni… Když začneme zase malovat, můžeme se znovu propojovat se svou duší, s emocemi, kreativitou, smysly a cítíme, že jsme to my. Můžeme si to představit např. o Vánocích. Po Štědrovečerní večeři jdeme ven. Možná trochu sněží, možná je pár hvězd na obloze a cítíme, že jsou opravdu Vánoce. Je to tak hluboký pocit, že i když nevěříme, tak to víme. Duše ví, že jsou Vánoce. Duše je větší než pocity. Pocity má člověk pořád, jsou na povrchu. Díky malování se vracíme k sobě. Jako učitelé dětí bychom měli znát odpověď na otázku, jaký má smysl malovat.

Co dítě dělá, když maluje?

Merete: Když dítě kreslí nebo maluje, dostává se do kontaktu se svou vlastní přirozeností, se svou vůlí a s vnějším světem, s barvami, štětci, předměty a událostmi, které jej obklopují. Děti tak rozvíjejí své koncepční schopnosti, své představy o tom, jak věci fungují. Jejich chuť tvořit a představivost vytvářejí jejich obrázky a tak cítí, že jim sami rozumí. Dítě komunikuje se sebou samým, vidí svůj vlastní vnitřní svět zhmotněný na papíře, a z toho má radost. Všichni jsou inspirováni pocitem života a tvořivosti. Malba je zcela individuální činností s různým významem pro každé dítě. Malování proto ovlivňuje vývoj každého dítěte úplně jiným způsobem.

Co si myslíte o hodnocení dětského obrázku?

Merete: My, učitelé, velmi často posuzujeme obrázky dětí. A mnoho dětí to oceňuje. Ale jaké jsou mé důvody posuzování? Dle čeho soudím? Dle nějakého preferenčního rámce? Nebo jednoduše dle mého osobního vkusu? Dítě rychle zachytí, co se jeho učiteli líbí a může se dobrovolně přizpůsobit, aby bylo pochváleno. Není tajemstvím, že pochvala chutná sladce! Při posuzování také určuji, co je správné a co je špatně, co je krásné a co je ošklivé. Člověk zavádí estetická kritéria, která mají velkou váhu a mohou trvat celý život. Posuzování již není svobodné. Nosím brýle, které rozhodují o tom, co si myslím o tom, co vidím.

Merete Lövlie – Švédská malířka a waldorfská učitelka, která spolu s Pärem Ahlbomem založila v 80-tých letech školu Solvik v Järně. Pokládali ji za waldorfskou, protože vycházeli z pedagogických idejí Rudolfa Steinera, od hlavního proudu waldorfské pedagogiky se však jejich pojetí lišilo. Vycházejí z přesvědčení, že děti se učí nejvíce z činů a vnitřních postojů učitele. Učební plán ve škole je sice rámcově dán, nicméně daleko více než na jiných školách se vychází z pedagogické intuice. To samozřejmě klade velké nároky na učitele.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *