Intuitivní pedagogika a seberozvoj plazího mozku

Intuitivní pedagogika a seberozvoj plazího mozku

Když otevřeme oči, používáme levou i pravou hemisféru. Když čteme, aktivujeme sítě neuronů ve zrakovém centru, sítě neuronů v řečovém centru, sítě neuronů v motorických artikulačních oblastech a pár dalších sítí neuronů, nervů a chloupků.

Vypráví Jan Kršňák

Když plánujeme, pracuje náš neokortex, nejmladší část mozku zodpovědná za lidský rozum, důvody a abstraktní myšlení nebo za dar jazyka. Někteří označují neokortex jako lidský mozek. Nicméně člověk má ještě dva další mozky.

Cítíme-li emoce, je to díky limbickému systému – savčímu mozku. A když je nám zima nebo potřebujeme utéct, zaútočit či dělat mrtvého brouka, řídí nás mozkový kmen – plazí mozek.

Když otevřeme oči, můžeme vidět, že v každém oka mžiku využíváme schopnosti všech tří částí, jež tvoří náš mozek. Vlastně není vůbec jasné, který zážitek prožíváme kterou částí mozku. Všechno, co prožíváme, prochází plazím, savčím i lidským mozkem. I zde, v říši písmen na monitoru, může mozek hrát intuitivní hru. Právě teď.

Intuitivní pedagogika je především hrou. Hrou s pohyby, se smysly, s pohledy a doteky, s chutí na život, se zápletkami duše. Je to pestrá paleta her s tělem. Nedílnou součástí těla je také mozek. Jen těžko se tělo pohybuje bez mozku. A mozek, jenž si nevšímá těla, nemívá zrovna životodárné a smysluplné nápady.

Z pohledu mozku je možné rozdělit hry intuitivní pedagogiky na tři skupiny: hry pro lidský, savčí a plazí mozek. Jednotlivé části mozku vnímají každou z her jinak. Během her objevují rozličné věci. Učí se, jak si lze se světem hrát nově a rozmanitě. Mozek rád poznává nové věci. Při hrách intuitivní pedagogiky mozek navíc zjišťuje, jak při zkoumání života poznávat sám sebe.

Neokortex se při intuitivních hrách často cítí nesvůj. Nemá ve zvyku si příliš hrát. Filtrování a třídění přicházejících informací je vážná věc. Neokortex považuje za samozřejmé, že má věci pod kontrolou a ví, jak to na světě chodí. Během her často objeví, že to tak spíš není. Jsou hrány právě tak, aby se během nich neokortex brzy ocitl mimo svou komfortní zónu, aby chyboval a pokud možno co nejlépe nevěděl. Do první skupiny her patří ty, které člověku umožňují vybočit z racionálního, kontrolujícího a plánovacího pohledu na svět směrem k dívání se a naslouchání savčímu a plazímu mozku.

Než neokortexu dojde, že se nachází ve hře, kterou nemusí třídit a řídit, že je na místě nechat vše jednoduše a volně plynout, chvíli to trvá. Následnou odměnou je pro něj klid. Hrající člověk může klidně poodstoupit od vlastních myšlenek a pokorně je pozorovat.

Stejně jako je savčí mozek aktivní ve hře, kterou bychom zařadili do první skupiny, je neokortex samozřejmě stále k dispozici i v hrách, jenž patří do skupiny druhé. Ačkoli není nijak dominantní a nachází se spíše upozaděn. Nic neřídí, přestože může být velmi vnímavým a učit se. Během her druhého typu jde primárně o pozorné prožívání emocí.

Intuitivní pedagogika hovoří o čtyřech základních emocích: radosti, strachu, zlosti a smutku. Žádnou z nich nechápe ani pozitivně ani negativně. Když nastanou, jednoduše jsou. Savčí mozek nehodnotí. Prožívá. Přijímá, co je přítomné a nesnaží se to nijak pochopit, uchopit či naopak popřít. Savčí mozek si je vědom, že pocity, které cítí, buď nepocházejí od něj, anebo naopak zcela vycházejí z něj.

Pokud platí první varianta, není třeba brát je osobně, anebo je dokonce chtít vyřešit. Pokud emoce naopak vycházejí z něj, ví, že má veškerou moc si je klidně prožít. Při intuitivních hrách se savčí mozek učí tuto moc používat. V bezpečném prostředí her objevují tělo a mozek taje vzájemné komunikace.

Člověk nemusí emoce buď popírat, anebo vyjadřovat. Může, nemusí, smí. Ale existuje ještě třetí možnost. Klidně a spokojeně emoce pozorovat, zatímco jsou prožívány savčím mozkem. A zároveň také svaly a chloupky a srdcem a žaludkem a duší a ostatními lidmi hrajícími si kolem.

Ve druhé variantě emoce vznikají, když obraz, který máme o světě, neodpovídá světu. Když něco potřebujete a nemáte to, nastupuje vztek nebo strach. Když někoho potřebujete a je mrtvý, přichází smutek. Když se překvapíte a dokážete, co jste si nemysleli, že byste vůbec mohli dokázat, pocítíte radost.

Hry intuitivní pedagogiky staví člověka do tohoto meziprostoru. Na místo, kde vznikají emoce. Na hranici, kde z jedné strany začíná obraz o světě a z druhé svět.  Je to tenká hranice. Při chůzi po ní není snadné udržet rovnováhu. Znamená to být na obou stranách kůže najednou. Venku i uvnitř. V nitru i na světě. Ve vědění i v nevědění. Ve smutku k popukání, v radosti k pláči, v opatrném vzteku, v rozumném strachu.

Když to savčí mozek dokáže, odměnou je mu spokojenost. A moc nad touto spokojeností. Emoce samozřejmě dál proudí tělem a duše i nadále zažívá zákoutí a svízele svých životních dobro družství. Savčí mozek je pečlivě vnímá a drží se své vlastní spokojenosti. Před nástupem emoce, při ní i po jejím dopuštění. Lidský život je hra, v níž jsme hráčem, instrumentem, na který hráč hraje i hravou melodií, kterou hrou vyluzuje.

 

Nejstarší částí mozku je plazí mozek. Po miliony let evoluce věnuje pozornost nejzákladnějším potřebám, teplu, potravě, vodě, blízkosti, životu jako takovému. Přestože se plazí mozek po této planetě pohyboval dávno před příchodem člověka, stále se rád učí. Nejzkušenějšími a nejmoudřejšími pozorovateli života se stávají ti, kteří jej poznávají nejdéle a nejdůkladněji. Nejen kolem sebe, ale především na sobě.

Třetí skupina intuitivních her zavádí člověka do nejjemnějších krajin. V nich se učí naslouchat plynutí všehomíra. Plazí mozek se rád nachází na hraně, kde se viditelný svět vynořuje z neviditelna. V prázdnotě, z níž stříká plnost života, v tichu, odkud se rodí slova a obrazy, v hlubinách, ve kterých bydlí něha nebo ve výšinách, o něž se opírá noc, když je unavená. Vedle toho plazí mozek rád prozkoumává vůni přepáleného oleje, lesky na pěně ve dřezu, vlasy namotané na hřebenu. Lidský a savčí mozek to vše klidně a spokojeně pozorují a hravě rozumí, že dobro družství člověka spočívá v jemně rozpustilém objímání plazího mozku se světem.

Plazí mozek necítí potřebu oddělit se od světa. Nezná individuální já, nepřemýšlí, nevytváří si představy, nebuduje rozdíly mezi sebou a ostatním. Klidně se evoluní. Zažívá. Hraje si s vnitřkem i vnějškem najednou. Prožívá. Absorbuje, aniž by filtroval. Rozléhá se, aniž by okupoval. Pohybuje se, i když nemění místo, polohu ani svůj tvar. Je v sobě, ačkoli se nachází po celém těle a zároveň ještě mnohem dál. Z pohledu plazího mozku nedává smysl rozlišovat mezi mozkem a zbytkem těla.

Intuitivní pedagogika svými hrami rozvíjí pozorné myšlení, klidné prožívání neklidných emocí a spokojené naslouchání záchvěvům plazího mozku. Když se chvěje plazí mozek, nedochází jen na chvění neuronů, synapsí a sítí, srdce zároveň zažívá smysluplnost života, člověk pociťuje lehkost bytí, jeho tělo odpouští a prostor a čas se rozpouštějí. Když se chvěje plazí mozek, chvěje se i svět. To právě znamená intuitivní vnímání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *