Milí,
ráda se s vámi podělím o malé zamyšlení se nad pojmem „intuitivní pedagogika“… z mého úhlu pohledu.
Máme za sebou několik online setkáních a několik zrušených seminářů. To celé nějakým způsobem ovlivňuje proud, který si říká intuitivní pedagogika. Některé věci tato doba zpomaluje a jiné urychluje.
To, co se zpomalilo, je zakončení druhého tříletého cyklu a tedy i start třetího běhu… Jakou formu asi bude mít další setkávání, kdo bude hlavní tahoun celého toho proudu, kde a jak často se chceme setkávat a šířit myšlenky a učení Pära Ahlboma, Merete Lovlie, Iris Johansson… (spolutvůrci intuitivní pedagogiky).
Na druhé straně se realizují a vznikají nové formy. Po české krajině chodí již mnoho z nás, kteří se v intuitivní pedagogice vzdělávají 7 let. Tedy od té doby, co se zrodila myšlenka soustavného vzdělávání se. A právě dnes, tento zvláštní čas, je asi nejlepší začít „dělat / předávat“ vše, co jsme se naučili, resp. vše co si každý sám za sebe ze seminářů odnesl, nějakým způsobem zaintegroval do sebe a náležitě strávil.
Tak například Honza se ponořil do zkoumání INTU her v online prostředí. Je jako ryba ve vodě a zkouší jak a co funguje, nefunguje, co se v online světě odehrává a jaký prožitek z toho může mít naše tělo či mysl.
Jiní se pustili do přenosu primární práce tedy osobní rozvoj skrze komunikaci. Předpokladem je bezpečné prostředí, nebo také „orodičování“, což je termín od Iris Johansson (více se o tom můžete dočíst v její knize). I zde se ukazuje, že online svět nemusí být překážkou.
Pro rodiny s dětmi vznikl před časem rodinný INTU camp, kde rodiče a děti ochutnávají bytí ve společenství bez hodnocení, program je bez organizování a přesto je naplněný kreativitou a hravostí.
A co malování, zpěv? To jsou nepostradatelné části proudu, který před časem dostal „nálepku“ intuitivní pedagogika…
A tedy dostávám se k otázce, co všechno INTU obsáhne? Jakou formu INTU může ještě mít? Například, když se nebudeme ještě nějaký čas setkávat a vznikne například pravidelné měsíční nebo týdenní setkání v online světě… Je to INTU? Nebo je to něco nového? Nebo INTU nikdy nemělo formu? Pär Ahlbom sám jednou řekl: „intuitivní pedagogika neexistuje“. Cokoliv má neměnnou formu, není živé tedy je mrtvé… A slova Merete Lovlie (malířky a spolutvůrkyně intuitivní pedagogiky) jsou také trefná: „nebojte se, prostě to dělejte i s chybami.“
Proto si na závěr dovolím pozvat každého, kdo má pocit, že stále čeká „až se vrátí vše do normálu“, aby okusil jakoukoliv novou INTU formu. A pokud cítí, že ho osoba, která pořádá setkání něčím oslovila, nechť se jí nechá inspirovat.
Hezké prozkoumávání nových příležitostí přeji.
Jana Kočí