Intuitivní pedagogika a seberozvoj plazího mozku

Intuitivní pedagogika a seberozvoj plazího mozku

Když otevřeme oči, používáme levou i pravou hemisféru. Když čteme, aktivujeme sítě neuronů ve zrakovém centru, sítě neuronů v řečovém centru, sítě neuronů v motorických artikulačních oblastech a pár dalších sítí neuronů, nervů a chloupků.

Vypráví Jan Kršňák

Když plánujeme, pracuje náš neokortex, nejmladší část mozku zodpovědná za lidský rozum, důvody a abstraktní myšlení nebo za dar jazyka. Někteří označují neokortex jako lidský mozek. Nicméně člověk má ještě dva další mozky.

Cítíme-li emoce, je to díky limbickému systému – savčímu mozku. A když je nám zima nebo potřebujeme utéct, zaútočit či dělat mrtvého brouka, řídí nás mozkový kmen – plazí mozek.

Když otevřeme oči, můžeme vidět, že v každém oka mžiku využíváme schopnosti všech tří částí, jež tvoří náš mozek. Vlastně není vůbec jasné, který zážitek prožíváme kterou částí mozku. Všechno, co prožíváme, prochází plazím, savčím i lidským mozkem. I zde, v říši písmen na monitoru, může mozek hrát intuitivní hru. Právě teď.

Intuitivní pedagogika je především hrou. Hrou s pohyby, se smysly, s pohledy a doteky, s chutí na život, se zápletkami duše. Je to pestrá paleta her s tělem. Nedílnou součástí těla je také mozek. Jen těžko se tělo pohybuje bez mozku. A mozek, jenž si nevšímá těla, nemívá zrovna životodárné a smysluplné nápady.

Z pohledu mozku je možné rozdělit hry intuitivní pedagogiky na tři skupiny: hry pro lidský, savčí a plazí mozek. Jednotlivé části mozku vnímají každou z her jinak. Během her objevují rozličné věci. Učí se, jak si lze se světem hrát nově a rozmanitě. Mozek rád poznává nové věci. Při hrách intuitivní pedagogiky mozek navíc zjišťuje, jak při zkoumání života poznávat sám sebe.

Neokortex se při intuitivních hrách často cítí nesvůj. Nemá ve zvyku si příliš hrát. Filtrování a třídění přicházejících informací je vážná věc. Neokortex považuje za samozřejmé, že má věci pod kontrolou a ví, jak to na světě chodí. Během her často objeví, že to tak spíš není. Jsou hrány právě tak, aby se během nich neokortex brzy ocitl mimo svou komfortní zónu, aby chyboval a pokud možno co nejlépe nevěděl. Do první skupiny her patří ty, které člověku umožňují vybočit z racionálního, kontrolujícího a plánovacího pohledu na svět směrem k dívání se a naslouchání savčímu a plazímu mozku.

Než neokortexu dojde, že se nachází ve hře, kterou nemusí třídit a řídit, že je na místě nechat vše jednoduše a volně plynout, chvíli to trvá. Následnou odměnou je pro něj klid. Hrající člověk může klidně poodstoupit od vlastních myšlenek a pokorně je pozorovat.

Stejně jako je savčí mozek aktivní ve hře, kterou bychom zařadili do první skupiny, je neokortex samozřejmě stále k dispozici i v hrách, jenž patří do skupiny druhé. Ačkoli není nijak dominantní a nachází se spíše upozaděn. Nic neřídí, přestože může být velmi vnímavým a učit se. Během her druhého typu jde primárně o pozorné prožívání emocí.

Intuitivní pedagogika hovoří o čtyřech základních emocích: radosti, strachu, zlosti a smutku. Žádnou z nich nechápe ani pozitivně ani negativně. Když nastanou, jednoduše jsou. Savčí mozek nehodnotí. Prožívá. Přijímá, co je přítomné a nesnaží se to nijak pochopit, uchopit či naopak popřít. Savčí mozek si je vědom, že pocity, které cítí, buď nepocházejí od něj, anebo naopak zcela vycházejí z něj.

Pokud platí první varianta, není třeba brát je osobně, anebo je dokonce chtít vyřešit. Pokud emoce naopak vycházejí z něj, ví, že má veškerou moc si je klidně prožít. Při intuitivních hrách se savčí mozek učí tuto moc používat. V bezpečném prostředí her objevují tělo a mozek taje vzájemné komunikace.

Člověk nemusí emoce buď popírat, anebo vyjadřovat. Může, nemusí, smí. Ale existuje ještě třetí možnost. Klidně a spokojeně emoce pozorovat, zatímco jsou prožívány savčím mozkem. A zároveň také svaly a chloupky a srdcem a žaludkem a duší a ostatními lidmi hrajícími si kolem.

Ve druhé variantě emoce vznikají, když obraz, který máme o světě, neodpovídá světu. Když něco potřebujete a nemáte to, nastupuje vztek nebo strach. Když někoho potřebujete a je mrtvý, přichází smutek. Když se překvapíte a dokážete, co jste si nemysleli, že byste vůbec mohli dokázat, pocítíte radost.

Hry intuitivní pedagogiky staví člověka do tohoto meziprostoru. Na místo, kde vznikají emoce. Na hranici, kde z jedné strany začíná obraz o světě a z druhé svět.  Je to tenká hranice. Při chůzi po ní není snadné udržet rovnováhu. Znamená to být na obou stranách kůže najednou. Venku i uvnitř. V nitru i na světě. Ve vědění i v nevědění. Ve smutku k popukání, v radosti k pláči, v opatrném vzteku, v rozumném strachu.

Když to savčí mozek dokáže, odměnou je mu spokojenost. A moc nad touto spokojeností. Emoce samozřejmě dál proudí tělem a duše i nadále zažívá zákoutí a svízele svých životních dobro družství. Savčí mozek je pečlivě vnímá a drží se své vlastní spokojenosti. Před nástupem emoce, při ní i po jejím dopuštění. Lidský život je hra, v níž jsme hráčem, instrumentem, na který hráč hraje i hravou melodií, kterou hrou vyluzuje.

 

Nejstarší částí mozku je plazí mozek. Po miliony let evoluce věnuje pozornost nejzákladnějším potřebám, teplu, potravě, vodě, blízkosti, životu jako takovému. Přestože se plazí mozek po této planetě pohyboval dávno před příchodem člověka, stále se rád učí. Nejzkušenějšími a nejmoudřejšími pozorovateli života se stávají ti, kteří jej poznávají nejdéle a nejdůkladněji. Nejen kolem sebe, ale především na sobě.

Třetí skupina intuitivních her zavádí člověka do nejjemnějších krajin. V nich se učí naslouchat plynutí všehomíra. Plazí mozek se rád nachází na hraně, kde se viditelný svět vynořuje z neviditelna. V prázdnotě, z níž stříká plnost života, v tichu, odkud se rodí slova a obrazy, v hlubinách, ve kterých bydlí něha nebo ve výšinách, o něž se opírá noc, když je unavená. Vedle toho plazí mozek rád prozkoumává vůni přepáleného oleje, lesky na pěně ve dřezu, vlasy namotané na hřebenu. Lidský a savčí mozek to vše klidně a spokojeně pozorují a hravě rozumí, že dobro družství člověka spočívá v jemně rozpustilém objímání plazího mozku se světem.

Plazí mozek necítí potřebu oddělit se od světa. Nezná individuální já, nepřemýšlí, nevytváří si představy, nebuduje rozdíly mezi sebou a ostatním. Klidně se evoluní. Zažívá. Hraje si s vnitřkem i vnějškem najednou. Prožívá. Absorbuje, aniž by filtroval. Rozléhá se, aniž by okupoval. Pohybuje se, i když nemění místo, polohu ani svůj tvar. Je v sobě, ačkoli se nachází po celém těle a zároveň ještě mnohem dál. Z pohledu plazího mozku nedává smysl rozlišovat mezi mozkem a zbytkem těla.

Intuitivní pedagogika svými hrami rozvíjí pozorné myšlení, klidné prožívání neklidných emocí a spokojené naslouchání záchvěvům plazího mozku. Když se chvěje plazí mozek, nedochází jen na chvění neuronů, synapsí a sítí, srdce zároveň zažívá smysluplnost života, člověk pociťuje lehkost bytí, jeho tělo odpouští a prostor a čas se rozpouštějí. Když se chvěje plazí mozek, chvěje se i svět. To právě znamená intuitivní vnímání.

Hravá škola – workshopy her pro rozvoj vnímavosti a klidu

Hravá škola – workshopy her pro rozvoj vnímavosti a klidu

Budeme hrát intuitivní hry. Čtyři soboty. Můžete příjít jednou, anebo čtyřikrát. Když je škola hravá, nemaže člověka.

Budeme si celý den hrát. Půjde o odpočinkové setkání. Budeme si hrát všichni společně a zároveň každý sám se sebou.

S pozorností smyslů, citlivostí těla, klidem mysli, lehkostí srdce. To vše se hodí nejen průvodcům a učitelům, ale i rodičům.

Budeme se učit hrát hry intuitivní pedagogiky ladící vnímání, rozvíjející myšlení, budující důvěru a přinášející radost z poznávání života. Budeme se hodně hýbat. Pravděpodobně i po zemi, vemte si tepláky.

Každý, kdo přijde, všechny ty vnímavé hry lehce zvládne, neboť v nich nejsou žádní vítězové, ani poražení, smí se dělat chyby a kdykoli je možné si přestat hrát a jen se dívat, jak se lidským nitrem a kolem něj rozlévají smysluplnost, spokojenost a klid.

Vzdělávání může být hravé a klidné. Takové je nejsmysluplnější a nejefektivnější, protože děti jsou odmalička zvyklé tříbit své smysly hrou a nabývat znalosti svým rytmem.

Organizační informace:

KDY:

Sejdeme se 4.4., 18.4., 23.5. a 30.5.

Hrát si budeme:
9:00-10:30, 11:00-12:30, oběd, 14:30-16:00, 16:30-18:00.

KDO:
Setkáními nás provede Jan Kršňák, který se hraní intuitivních her věnuje od roku 2013. Je spoluautorem knihy rozhovorů o inovativních školách Jak se učí živě? (Dharmagaia 2018) a také knihy her pro děti Kdyby lidi byli stromy (Alferia, 2020). Je zakladatelem stránek digideti.cz, kde se můžete dovědět více nejen o něm, ale také o konceptu interdisciplinárního vzdělávání Barevné sítě poznání. Hravou školu na pomezí druhého a třetího trojročí rozvíjí ve škole Edisona při ZŠ Rakovského.

KDE:
ZŠ Edisona při ZŠ Rakovského, Rakovského 1, 143 00 Praha 12-Modřany (vrata se znakem Edisony – boční vchod)

CENA:
Je možné přijít na jediný den, anebo na všechny čtyři dny.
Cena jedné soboty je 700,- Kč.
Cena čtyř sobot je 2200,- Kč.

Vaše místo bude rezervováno po zaplacení účastnického poplatku na účet: 2800992916/2010 nejpozději do 24.3.
Do zprávy pro příjemce napište: Hravá škola – datum, na které se hlásíte – jméno a příjmení.
Registraci a fakturační údaje (v případě, že chcete vystavit daňový doklad) vyplňte, prosíme, zde :
https://forms.gle/hGJHWAu3C5Ah1TSf9

Jakékoli dotazy pište na: jan.krsnak@inovativnivzdelavani.cz.

K dispozici bude drobné občerstvení, káva, čaj i malá kuchyňka. Obědy nejsou započítány v ceně, objednáme si je a necháme přivézt…

Z časových důvodů se změnily datumy jednotlivých seminářů. Platí ty následující a nikoli ty v popisu události. Sejdeme se 4.4., 18.4., 23.5. a 30.5.

Hrát si budeme:
9:00-10:30, 11:00-12:30, oběd, 14:30-16:00, 16:30-18:00.

4.4.2020 9:00 – 18:00 Mysl

Budeme si hrát s myslí. S myšlenkami a pohledy, které vrháme na naše děti, když je vzděláváme a vychováváme. Zahlédneme při tom, co vrháme nejen na ně, ale především na sebe. Prohlédneme si emoce, jež cítíme, když myslíme, anebo když se naše mysl ocitne na hranici, kde už nemůže mluvit, a tak jí nezbývá než mlčet. Dovolíme si nevědět, tušit, vnímat, jednoduše být. Dovolíme si dělat chyby, prožívat nejistoty, zažívat nevědění a pozorovat obrazy žijící uvnitř naší vlastní mysli.

18.4.2020 9:00 – 18:00 Tělo

Budeme vnímat své tělo. Jak se cítí, když narazí na pohyb, který nedokáže zvládnout. Protože ho ještě nikdy nedělalo. Anebo protože na něj zapomnělo. Možná se v ten oka mžik tělo stydí. Možná by se nejraději rozkřičelo vztekem. Anebo by se rádo schoulilo do kouta, aby nikdo neviděl jeho paniku a strach. Intuitivní hry umožňují hráčům

23.5.2020 9:00 – 18:00 Vnímání

Žijeme ve světě, který nám nepřetržitě nabízí hromady a hejna rozmanitých vjemů. Je těžké se neztratit se v moři všemožných informací naší doby. Co vše se odehrává, když se svými smysly proplétáme mezi ostatními těly? Jak se nám daří udržet směr, zatímco jej ostatní lidé a věci neustále narušují? Jak se cítíme, když někdo bez svolení prochází naši konfortní zónou? Co se v nás roztřese, když děti, spolupracovníci nebo svět nedělají, co by podle nás dělat měli? Stejně důležité jako umět se rozhlížet po vlastním nitru, je dokázat se hravě a s lehkostí rozhlížet po nejbližším okolí.

30.5.2020 9:00 – 18:00 Hravá škola

Závěrečné setkání, na kterém doplníme, co komu chybí a zopakujeme, co bude kdokoli potřebovat zopakovat. Co znamená učit hravě a v klidu? Jak spolu s tělem, smysly a myslí rozpohybovat také vzdělávací obsahy – jak s dětmi sdílet znalosti o světě a životě intuitivně? Představíme si koncept interdisciplinárního učení Barevné sítě poznání, který rozvíjí intuitivní přístup k informacím a řekneme si, jak od sebe rozpojit vnímání a hodnocení a jak zapojit intuitivní hry do každodenního života školy.

Jakékoli dotazy pište na: jan.krsnak@inovativnivzdelavani.cz.
Těšíme se na Vás

 

https://www.facebook.com/events/122254265767951/

Co je intuitivní pedagogika? Odpovídá Thomas Pedroli.

Co je intuitivní pedagogika? Odpovídá Thomas Pedroli.

Intuice – výjimečné nadání nebo něco, co se můžete naučit?

Většina z nás zažila momenty intenzivní kreativity, uvědomění a štěstí. Tyto okamžiky obvykle přicházely nečekaně a nebyly ovlivněny vůlí. Když budeme trénovat svou intuici, tyto okamžiky se nemusí objevit kdykoliv budeme chtít, budou ale určitě přicházet častěji. Některé podmínky mohou blokovat naši intuici. Mentální bloky –  neustálé přemýšlení, které nezanechává vůbec žádný volný prostor. Pokud neexistuje volný prostor, nemůže se objevit nic nového. Emocionálně bolestivé zkušenosti (často, ale ne nutně, od raného dětství) mohou v určitých situacích vyvolat strach, víceméně podobný původnímu. Tento strach má za následek vzorce chování, kterých bychom se chtěli normálně zbavit, ale nemůžeme. V životě si vytváříme návyky, což jsou činnosti, které děláme znovu a znovu stejným způsobem, a proto je nakonec děláme nevědomě. Návyky nás mohou přesvědčit v tom, že změna není možná.

V každodenním životě se hluboká relaxace a jasné vědomí obecně považují za vzájemně se vylučující. Když se uvolníme, máme sklon být zasnění, a když se soustředíme, můžeme snadno cítit v našem těle napětí. Během tréninku naší intuice děláme to, co se zdá být zpočátku velmi náročné, děláme obě věci současně. V mnoha cvičeních a hrách intuitivní pedagogiky dostáváme alespoň dva pokyny, které se mohou zdát navzájem protichůdné. Např.: “Zaměřte se na nohy a rukama dělejte něco jiného.”, nebo: “Pohybujte se přirozeně plynule a také se vědomě vyhýbejte setkání s jinou osobou.” Nebo: “Hoďte holí přesně tak, že ji uvolníte bez jakéhokoliv úsilí.” Těmito cvičeními vytváříme prostor pro něco nového a neočekávaného, rozvíjíme intuici.

V intuitivní pedagogice začínáme prací s tělem. Hraním intuitivních her tělo překonává staré návyky prostřednictvím intenzivních dvoustranných cvičení, která integrují levou a pravou stranu těla, ruce a nohy, levý a pravý mozek, hlasité a tiché, rychlé a pomalé, atd. Ze začátku se propojení zdá jako nemožné, ale po chvíli hraní se nemožné stává možným. Jedním z úžasných rysů tohoto typu cvičení je pocit intenzivní radosti, který často přichází. Tato radost umožňuje překonávat překážky a bloky, se kterými je za jiných okolností velmi obtížné se vyrovnat.

Hry probíhají ve skupině lidí. Je dobré vědět, že někdy potřebujeme pro práci na sobě druhé. Radostné hraní ve skupině otevírá mnoho dveří pro náš osobní rozvoj.

Kdo vyvinul intuitivní pedagogiku?

Intuitivní pedagogika je založena na životním díle Pära Ahlboma. Narodil se v roce 1932 ve Švédsku a v 60. letech se stal úspěšným mladým hudebním skladatelem. Brzy poté se Pär rozhodl přestat skládat hudbu, začal pracovat s dětmi a následně založil školu, kde vyvinul spíše nekonvenční metody výuky dětí. Nejprve začal trénovat dospělé “speciálním způsobem”. Prostřednictvím mnoha různých cvičení trénoval používání smyslů ve velmi vysoké míře. Takto vybaveni byli učitelé schopni pracovat způsobem, který přímo odpovídal potřebám a potenciálu dětí. Také školní budovy byly postaveny tak, aby byly v souladu s okolní přírodou. Při jejich stavbě byly použity přírodní materiály, které byly navrženy s péčí a s ohledem na tok vody a vzduchu v budovách a kolem nich, začleněním všech forem a tvarů, které odpovídaly skalám, kopcům a stromům kolem nich. Mnoho věcí bylo vytvořeno ručně, aby byly v harmoničtějším a spolupracujícím vztahu s elementárními bytostmi v okolním prostředí.

V této škole spolu děti a učitelé pracovali v atmosféře svobody. Denní pohybová cvičení, vysoce ceněný význam hudby a umění, každoroční školní komunitní slavnosti s velkými inscenovanými hrami a vědomé využívání přírodních zdrojů byly některé z prvků práce Pära Ahlboma, která vyzařuje daleko za hranice Solviku (místa, kde stojí škola).

Začátkem roku 1998 učitel Thomas Pedroli začal zvát Pära, aby naučil rodiče, učitele a terapeuty  umění intuice, nejprve v Holandsku a později v Německu. Jeho seminářů se účastnilo stále více účastníků z mnoha evropských zemí. V roce 2003 Thomas spolu s Pärem a dalšími třemi učiteli zahájili první ze čtyř tříletých školení v intuitivní pedagogice, počínaje 80 účastníky z různých evropských zemí. Jen za prvních dvanáct let se uskutečnily semináře intuitivní pedagogiky s Pärem ve 24 zemích na čtyřech kontinentech. Od roku 2016 převzala podstatnou část výuky nová generace vedoucích seminářů, vyškolená Pärem. Ačkoli i nyní v jeho vysokém věku  pokračuje Pär v cestování do několika málo zemí a inspiruje mnoho lidí po celém světě.

Proč na internetu nenajdeme téměř nic o intuitivní pedagogice?

Může být udivující, že v našem věku digitálních technologií a volného přístupu k informacím je toho o intuitivní pedagogice na internetu tak málo. To však může být docela pochopitelné, protože je velmi obtížné popsat tato cvičení a výukové procesy. Mnoho her, cvičení a disciplín praktikovaných v intuitivní pedagogice lze nalézt také v jiných školeních. A přesto, když se podíváme blíže, zjistíme, že nejde jen o to, co se dělá, ale dokonce mnohem více o to, jak se to dělá. Můžeme najít hry důvěry v teambuildingu, hry naslepo v hrách raného dětství, vokální improvizaci v léčebných sezeních, trénink komunikace v koučování, tleskání v metodě Orffovy hudby, smyslový trénink v přírodní výuce a intuitivní malování v terapeutických sezeních. V intuitivní pedagogice se však toto všechno objevuje společně v holistickém kontextu, který dává smysl v nejhlubším významu. Můžeme udělat určité cvičení nebo hru “správně”, ale pokud chybí soudržnost, nedostaví se hluboký dopad, jaký známe z výsledků praxe intuitivní pedagogiky. V mnoha cvičeních je to právě tato soudržnost, která se objevuje po usilovném cvičení. A, jako vždy, je doprovázena tímto těžko popisovatelným zážitkem “flow” nebo “v proudu dění”.

V posledních několika desetiletích došlo k mnoha pokusům o psaní návodů k intuitivní pedagogice. Až dosud byla většina z nich tak neuspokojivá, že nikdo neuvažoval o jejich publikování. Možná nám moderní média brzy umožní najít interaktivní formu video-instruktáže kombinovanou s písemnými informacemi a kresbami, která dokáží intuitivní pedagogiku uspokojivě popsat. Může být také uklidňující, že i v době neomezeného přístupu ke všem druhům informací stále potřebujeme setkání se skutečným životem a s ostatními lidmi, abychom se ponořili do tohoto způsobu bytí a učení se.

Dalším důvodem, proč se na internetu objevuje jen velmi málo, když člověk hledá intuitivní pedagogiku, je toto: nikdy neexistovala oficiální organizace, žádná firma, žádná ochranná známka, žádné osvědčení, dokonce ani budova, která by spravovala intuitivní pedagogiku. A tak intuitivní pedagogiku můžeme spíše popsat jako decentralizované hnutí než organizaci. Všechna školení, semináře a workshopy jsou organizovány samotnými účastníky. Ukázalo se, že tento nedostatek vnější struktury je nejlepší ochranou svobody učení, která je tak zásadní, pokud máme praktikovat autentickou intuitivní pedagogiku.

Další učitelé první generace – Merete Lövli a Iris Johansson

Když začaly workshopy intuitivní pedagogiky, další dva učitelé pomohli formovat toto nové pedagogické paradigma udržitelnou cestou. Merete Lövli přispěla intuitivním malováním. Inspirovala účastníky, aby v sobě objevili původní kreativitu, která dřímá v každém z nás, i když se může skrývat pod silnými vrstvami nedostatku sebevědomí. Vyvinula jedinečnou metodu výuky a podpořila kreativní růst mnoha lidí.

Iris Johansson je specialistka na komunikaci, uznávaná po celém světě. Vytvořila tzv. “primární práci”, hloubkový způsob práce na myšlenkách a pocitech, které leží pod povrchem našeho vědomí. Účastníkům velmi pomohla lépe porozumět svým zkušenostem a lépe se z nich poučit.

Abychom lépe porozuměli přístupu intuitivní pedagogiky, následuje několik inspirativních myšlenek Iris Johanssonové o obecných mylných představách a nedorozuměních.

Když pracujeme na rozvoji naší osobnosti, díváme se na naše přesvědčení a nahrazujeme myšlenky, které pro nás již nejsou užitečné. Ačkoli nejsou založeny na skutečnosti, existuje mnoho myšlenek, kterým většina lidí věří, že jsou pravdivé, například:

  • Učení musí být těžké a nepříjemné, pokud má vést k úspěchu. Celé generace byly nuceny tomu věřit. Moderní psychologie a výzkum mozku nám ukazují něco velmi odlišného – čím jsme uvolněnější, tím efektivnější jsou procesy učení. Strach (z následku) je neefektivní učitel. Důvěra je daleko udržitelnější způsob učení.
  • Abychom dosáhli cíle, musíme být ochotni potlačit naše osobní pocity. Pokud něco potlačíme, dříve nebo později se to obrátí proti nám. Naše osobní pocity jsou motivátory našeho vývoje.
  • Cesta k úspěchu je přímá a lineární, musí být dobře naplánovaná od začátku do konce. Nespočet lidí, kteří jsou úspěšní, nám ukázalo, že to není pravda. Jednotlivci musí být k úspěchu přitahování, nikoli k němu tlačeni. Pokud jednoduše následujeme tah, jdeme po daleko rozmanitější cestě. Tato cesta může být plná překvapení, která nejsme schopni předem naplánovat. Mít cíl je něco jiného než mít podrobný plán. Musíme být otevření a flexibilní, abychom mohli čelit všem druhům problémů.
  • Hraní je pro děti. Dospělí si hrají, pouze pokud nemají nic lepšího na práci. My lidé jsme hravé bytosti, a dokud si budeme hrát, dokážeme si udržet své lidství. Když my, jako lidé, ztratíme naši hravost, často se chováme spíše jako zvířata, nebo dokonce hůř, můžeme začít projevovat určité kvality robotů: svým způsobem “perfektní”, ale bez pocitů tepla a morálky. V režimu hraní již nejsme otroky našich zvířecích instinktů ani našeho jednostranného intelektu – můžeme vytvářet věci věčné radosti.

Jak vypadá seminář intuitivní pedagogiky?

Co člověk potřebuje pro seminář intuitivní pedagogiky?

  • Skupinu lidí (12 – 80), kteří se sejdou dobrovolně
  • Facilitátora, který je vyškolený nejméně ve dvou různých oblastech, jako je hraní a komunikace, hraní a malování, nebo dva a více facilitátorů zaměřených na jednu oblast praxe. Hry a tělesná cvičení jsou středobodem intuitivní pedagogiky a zaberou většinu času semináře.
  • Dostatek prostoru pro pohyb
  • Dostatek času (např. tři až šest dní)

Proč je zdůrazněna dobrovolná účast? V mnoha školách, na školeních a v pracovních prostředích mají lidé často zadání a pokyny, které jsou povinni dodržovat. V tréninku intuice tento druh nastavení jednoduše nefunguje. Pouze pokud se zapojujeme ze svobodné vůle, jsme schopni iniciovat změnu.

Práci zaměřenou na tělo je žádoucí doplnit alespoň jednou další disciplínou. Doposud byla tělesně zaměřená práce kombinována s následujícími cvičeními: malba, zpěv, hlasová cvičení (metoda Werbeck), divadlo, umění a komunikace. Díky kombinaci a interakci obou disciplín se mohou obě vyvíjet snadněji.

Mít dostatek času je zásadní požadavek. Procesy růstu a učení jsou dokončovány v noci, když spíme, stejně jako o přestávkách, když nemyslíme na to, co se učíme, nebo se tím zabýváme. Mít odpovídající přestávky je pro tento druh práce neocenitelné. Možná je to těžko představitelné, ale přestávky jsou stejně důležité jako jednotlivé lekce. S tímto na paměti nevytváříme program s nepřetržitým programem a pětiminutovými přestávkami, ale místo toho vytváříme více času na “výdech” s delšími přestávkami, aby bylo možné strávit to, co jsme zažili. Seminář trvající více než jeden den je nutný právě proto, že potřebujeme čas strávený v našem nočním spánku, abychom dosáhli intuitivního učení.

Jaké jsou výsledky školení intuice?

Nyní, po 21 letech intuitivní pedagogiky, může vyvstat otázka: “Jaké jsou výsledky nebo dlouhodobé účinky tréninku intuice?”

Thomas Pedroli:

“Abych byl upřímný, nikdy nebyl proveden systematický výzkum na základě této otázky. Z tohoto důvodu mohu jen říci o svých vlastních osobních pozorováních a závěrech. Ve svém pozorování jsem určil tři kroky nebo úrovně, kterými účastníci procházejí při praktikování intuitivní pedagogiky. Kroky jsou pro jednotlivé účastníky samozřejmě velmi individuální, a stejně tak čas strávený na jednom nebo druhém se může velmi lišit. Dokonce i pořadí, ve kterém jsou kroky zažity, se může lišit. Obecně však trénink potřebuje jeden až tři roky, aby mohly být zažity všechny tři kroky.”

První krok

Nejprve se prostě “setkáme” a děláme mnoho pohybů, koordinačních cvičení a hraní. Většina účastníků přichází do stavu hluboké relaxace, kterou zřídkakdy zažívají v každodenním životě. To souvisí s prostředím, které postrádá hodnocení a kvantifikaci. Většina z nás žila od raného dětství prostředí plném hodnocení a očekávání, které nás nutí usilovat o stále více a o dosažení lepších výsledků. Negativní stránkou takového prostředí je ztráta kreativity a kontaktu s naší vnitřní motivací. Pro většinu z nás je velmi radostnou zkušeností, když znovu objevíme naši vlastní tvořivost. Je to jako znovu najít své vlastní vnitřní dítě. K navázání a prohloubení vztahu k našemu vnitřnímu dítěti potřebujeme dostatek času stráveného hrami a cvičeními.

Druhý krok

Druhá vrstva sestává z pocitů a emocí, které vznikají během her a které umožňují přístup k obsažené moudrosti. S postupující praxí přichází vedle prožívané radosti také kontakt s našimi vlastními blokádami a všemi možnými věcmi, které nám brání jednat a chovat se v našem životě tak, jak bychom chtěli. K vyřešení těchto blokád (každý má své vlastní specifické) musíme vytvořit nové synapse, abychom překonali staré reflexy. To je možné, ale vyžaduje to svobodnou vůli a trvalou praxi. Na této úrovni může být užitečná individuální pomoc, která je poskytována během seminářů.

Třetí krok

Konečně začínáme postupně jasněji rozumět mnoha vztahům mezi námi, naší minulostí, současným prostředím a naší budoucností. Zde můžeme pracovat na “klíčích” k tomu, jak čelit obtížným a neočekávaným situacím. Tyto “klíče” leží uvnitř každého z nás a nemají nic společného s “metodami” nebo “nástroji”, které bychom mohli použít za jiných okolností. Teprve tehdy jsme procvičili naši intuici. Intuice zde znamená, že neexistuje rozpor mezi naším myšlením a naším jednáním a že konkrétní jednání nebo reakce přesně odpovídá tomu, co má v danou chvíli nejlepší smysl. Obojí se děje vědomě. Myšlení a jednání mají jasný a smysluplný vztah. Intuitivní pedagogika je trénink pro celou lidskou bytost – neomezuje se primárně na věci, pomocí nichž bychom se mohli jednoduše adaptovat na vnější svět (např. jako v profesionálním životě).

Závěr

V průběhu let jsem viděl mnoho jednotlivců praktikujících intuitivní pedagogiku, kteří se rozvíjeli ve větším souladu se svými životy. Našli smysl ve své aktuální situaci, nebo pokud to nebylo možné, začali okolnosti svého života měnit. Změny se mnohokrát zdály “málo vzrušující”, ve skutečnosti ale byly hluboké a udržitelné. Štěstí neznamená, že “obloha je vždy slunečná a bez mráčku”. Štěstí znamená, že jsme schopni se vypořádat se sluncem i deštěm tvořivým, inteligentním a radostným způsobem, a poté podniknout další krok. Pokud jsme schopni integrovat tyto polarity do aktivní celistvosti, s milostí a lehkostí, pak “toto” je intuice.

O autorovi:

Thomas Pedroli se narodil v roce 1957 v Nizozemsku. Poté, co studoval jako učitel Waldorfu, se v roce 1980 setkal s Pärem Ahlbomem. Thomas pracoval jako učitel hudby a třídní učitel na Waldorfských školách v Německu a Nizozemsku.

Inicioval intuitivní pedagogiku s Pärem v roce 2003 a učil s ním na více než 50-ti seminářích intuitivní pedagogiky. Od roku 2015 pracuje na volné noze jako hráč na lyry, vedoucí seminářů a intuitivní kouč v mnoha evropských zemích, v Japonsku a Číně. V roce 2018 vydal knihu “Rozhovory s Iris Johansson”.

Peníze: jak je nechat přirozeně proudit životem – Thomas Pedroli

Peníze: jak je nechat přirozeně proudit životem – Thomas Pedroli

Peníze jsou ve své podstatě čisté a jasně vyjádřené v matematických vztazích – číslech. Ale jakmile se dostanou do lidských rukou, mohou se lidé stát ve vztahu k penězům velmi emocionálními. Začnou se objevovat různé druhy bloků, často ve formě různorodých pocitů.
Pokud si dovolíme jít blíž k sobě a podívat se hlouběji, emoce se mohou zklidnit a můžeme zažít plynutí, přirozený tok energie a osvojit si přirozenější vztah k penězům.

Na toto téma se po roce ve Lhotě setkáme s lektorem intuitivní pedagogiky Thomasem Pedrolim a na semináři prozkoumáme např. tyto oblasti:

Naše postoje k penězům a jiným oblastem života
Jak rozpustit vzory spojené s penězi, které už nechcete
Povaha peněz – bohatý a věčný proud energie
Síla a peníze – manifestace pozitivního v našem životě
Rozdíl mezi darováním, kupováním a půjčováním peněz
Peníze a intimita – jak mohu rozpoznat, když používám peníze jako náhradu za intimitu?

Více informací o akci, o lektorovi a také on-line formulář k přihlašování najdete na webu
https://kapradi.webnode.cz/bude/

Cena: 2500,- za osobu/seminář (platba předem)

Setkání s Merete Lövlie v Solviku

Setkání s Merete Lövlie v Solviku

V létě jsme navštívily letní seminář intuitivní pedagogiky ve škole Solvik ve švédské Järně a udělaly pro vás rozhovor se spoluzakladatelkou a malířkou Merete Lövlie. Merete měla přijet na podzim do Česka, ale s ohledem na svůj zdravotní stav a z rodinných důvodů návštěvu zatím odloží. Přesto by nás ráda povzbudila k odhodlání začít malovat i bez její přítomnosti. O tom, jaký to má pro nás smysl, se rozpovídala hned v první otázce.

Jana Kočí, Silvie Lišková.

Proč je důležité pro lidi začít znovu malovat? Co mohou získat?

Merete: Když děti malují, jen malují. Jako děti máme přímý kontakt se svou kreativitou. Postupem času přestáváme růst jako celek a můžeme cítit, že nám něco začíná chybět. Přesto to tak nemusí být u všech – spousta lidí má dobrou práci, rodinu, jsou zajištěni… Když začneme zase malovat, můžeme se znovu propojovat se svou duší, s emocemi, kreativitou, smysly a cítíme, že jsme to my. Můžeme si to představit např. o Vánocích. Po Štědrovečerní večeři jdeme ven. Možná trochu sněží, možná je pár hvězd na obloze a cítíme, že jsou opravdu Vánoce. Je to tak hluboký pocit, že i když nevěříme, tak to víme. Duše ví, že jsou Vánoce. Duše je větší než pocity. Pocity má člověk pořád, jsou na povrchu. Díky malování se vracíme k sobě. Jako učitelé dětí bychom měli znát odpověď na otázku, jaký má smysl malovat.

Co dítě dělá, když maluje?

Merete: Když dítě kreslí nebo maluje, dostává se do kontaktu se svou vlastní přirozeností, se svou vůlí a s vnějším světem, s barvami, štětci, předměty a událostmi, které jej obklopují. Děti tak rozvíjejí své koncepční schopnosti, své představy o tom, jak věci fungují. Jejich chuť tvořit a představivost vytvářejí jejich obrázky a tak cítí, že jim sami rozumí. Dítě komunikuje se sebou samým, vidí svůj vlastní vnitřní svět zhmotněný na papíře, a z toho má radost. Všichni jsou inspirováni pocitem života a tvořivosti. Malba je zcela individuální činností s různým významem pro každé dítě. Malování proto ovlivňuje vývoj každého dítěte úplně jiným způsobem.

Co si myslíte o hodnocení dětského obrázku?

Merete: My, učitelé, velmi často posuzujeme obrázky dětí. A mnoho dětí to oceňuje. Ale jaké jsou mé důvody posuzování? Dle čeho soudím? Dle nějakého preferenčního rámce? Nebo jednoduše dle mého osobního vkusu? Dítě rychle zachytí, co se jeho učiteli líbí a může se dobrovolně přizpůsobit, aby bylo pochváleno. Není tajemstvím, že pochvala chutná sladce! Při posuzování také určuji, co je správné a co je špatně, co je krásné a co je ošklivé. Člověk zavádí estetická kritéria, která mají velkou váhu a mohou trvat celý život. Posuzování již není svobodné. Nosím brýle, které rozhodují o tom, co si myslím o tom, co vidím.

Merete Lövlie – Švédská malířka a waldorfská učitelka, která spolu s Pärem Ahlbomem založila v 80-tých letech školu Solvik v Järně. Pokládali ji za waldorfskou, protože vycházeli z pedagogických idejí Rudolfa Steinera, od hlavního proudu waldorfské pedagogiky se však jejich pojetí lišilo. Vycházejí z přesvědčení, že děti se učí nejvíce z činů a vnitřních postojů učitele. Učební plán ve škole je sice rámcově dán, nicméně daleko více než na jiných školách se vychází z pedagogické intuice. To samozřejmě klade velké nároky na učitele.

Kniha Rozhovory s Iris Johansson

Featured Video Play Icon

V letech 2015–2017 vedla Iris Johanssonová ve Švédsku semináře o nové komunikační dimenzi. Thomas Pedroli všechna setkání tehdy nahrával a právě z těchto audiozáznamů vznikla kniha, která vyzývá k výraznému přehodnocení školního vzdělávání a přispívá k pochopení nové generace dětí i dospívajících.

Kniha byla přeložena do českého jazyka a na jaře 2019 ji Thomas Pedroli mohl na semináři v Čechách osobně pokřtít.

Právě vyšla kniha Rozhovory s Iris Johansson v českém jazyce.

Právě vyšla kniha Rozhovory s Iris Johansson v českém jazyce.

V těchto dnech jde do knižních regálů kniha, která zaznamenává rozhovory s Iris Johansson. Je vydána pod názvem Intuitivní pedagogika, škola budoucnosti. Autorem knihy je Thomas Pedroli, který vede semináře i zde v Čechách a doprovází několik škol v Plzni, v Praze a v Opavě.

Iris Johansson (mentorka a lektorka seminářů intuitivní pedagogiky, spisovatelka s poruchou autistického spektra) mluví v knize o „čtvrté komunikační dimenzi“. V letech 2015–2017 vedla Iris Johanssonová ve Švédsku o této nové komunikační dimenzi samostatné semináře. Thomas Pedroli všechna setkání tehdy nahrával a právě z těchto audiozáznamů vznikla tato kniha, která vyzývá k výraznému přehodnocení školního vzdělávání a přispívá k pochopení nové generace dětí i dospívajících. Intuitivní pedagogika vznikla v roce 2003 z iniciativy Thomase Pedroliho jako název vzdělávacího semináře pro učitele, rodiče a terapeuty, kteří chtěli rozvíjet intuici prostřednictvím her, uměleckých činností a komunikace. Vedoucím seminářů byl zakladatel švédské waldorfské školy v Solviku Pär Ahlbom, Iris Johanssonová byla v letech 2003–2016 lektorkou komunikace.

Knihu si můžete objednat přes tento formulář a následně se domluvíme na předání.

Kontakt: Jana Kočí, tel. +420 777 351 477